13. května 2026 Z Charity Sušice

Doma je doma. I na samotě v srdci Šumavy.

Na konci neudržované lesní cesty, která je místy sotva průjezdná a za nepříznivého počasí téměř nedostupná, stojí poslední chalupa. Kolem les, louky a ticho, jaké dnes už málokdo zná. Právě tady, hluboko na Šumavě, žije devadesátiletý muž, který by klidně mohl být symbolem jedné celé generace, generace pracovitých lidí, kteří se nikdy nehnali za slávou, ale celý život poctivě „odmakali“.

V letních měsících tu žije sám. Přes zimu ale odjíždí k synovi a jeho rodině do jiné obce, kde má zázemí v době, kdy počasí pobyt na samotě už neumožňuje. Na jaře – obvykle v dubnu – se zase vrací „domů“. A doma je právě tady. Ne ve městě, ne v zařízení, ale v chalupě, kde má každý kout svou vzpomínku a smysl. Po smrti manželky zůstal sám. Přesto se rozhodl zůstat ve svém prostoru, který si postupně přizpůsobil tak, aby mu sloužil co nejdéle. „Hlava je strašně důležitá,“ říká. „Kdybych si pořád říkal, že musím, že to bolí a že už na to nemám, ztratil bych důstojnost.“ A právě důstojnost je slovo, které se jeho vyprávěním táhne od začátku do konce.

Život plný práce, učení i rodiny
V mládí vystudoval technický obor a celý profesní život pracoval jako konstruktér. Začínal od nuly, studium dokončoval v době, kdy už měl rodinu, a nebylo výjimkou, že zatímco manželka chodila do práce, on doma hlídal prvorozeného syna a večer se učil. „Bylo to náročné, ale přežili jsme to. A stálo to za to,“ konstatuje s klidem. Dnes má děti, vnoučata i pravnoučata. Rodina je s ním v pravidelném kontaktu a pomáhá, když je potřeba. Každý ale má svůj život. A tak se na samotě cení nejen fyzická pomoc, ale možná ještě víc obyčejná lidská přítomnost a slovo. To oceňuje i na pracovnících pečovatelské služby. Nejde jen o pomoc s nákupem nebo obědem. „Někdy mám pocit, že to povídání je důležitější než ten oběd,“ říká s lehkým úsměvem.

Každodenní pohyb jako základ
I ve svém věku má pevně daný denní režim a jeho součástí je pravidelné cvičení. Ví, proč ho nepodceňovat. Cílené cviky na hluboké svaly zad bere jako nezbytnou prevenci i způsob, jak zůstat soběstačný. „Kdybych necvičil, tak už byste mě tady možná vozili,“ říká otevřeně. Pohyb, klidná hlava a rozumný rytmus dne jsou pro něj základem dlouhověkosti. Ráno vstává bez budíku, dopřeje si teplou vodu s citronem, krátké cvičení a pak přichází rituál, na který nedá dopustit.

Ovesné vločky, vzpomínky a pokračování tradice
Snídaně. Už desítky let si připravuje ovesné vločky a není to jen otázka výživy, ale i vzpomínek. Dříve je chystal společně s manželkou, dnes v tom pokračuje sám. „Byl to náš ranní rituál. A já ho držím dál,“ říká přirozeně. Vločky musí být hrubé, žádná kaše. Krátce povařené, s jogurtem nebo tvarohem, semínky, ořechy a trochou kvalitního oleje. Všechno poctivě rozkousat. Sladké nemusí. „Tělo nesmí mít hlad, ale nesmí se ani oblafnout.“ Možná právě díky tomuto přístupu je stále aktivní, čtivý a vnímavý.

Rádio, hlas a malé radosti
Jednou z každodenních radostí je pro něj rozhlas. Nejraději má ranní vysílání Radiožurnálu a přiznává, že měl slabost pro hlas moderátorky Lucie Výborné. „Má hlas, co vás probere, a mluví tak nějak poctivě,“ shrnuje. Když se syn s manželkou jednou potkali s Lucií Výbornou v Praze, neváhali zmínit, že ji jejich tatínek hluboko na Šumavě obdivuje.

Chalupa jako promyšlený domov
I ve vysokém věku zůstává aktivní. Chalupu, ve které žije, neustále vylepšuje a ladí do posledního detailu. Interiér je moderní, promyšlený a funkční. Není to náhoda, celý život byl zvyklý přemýšlet technicky. Nábytek si často navrhuje sám. Dokonce si sám nakreslil plán vestavěné skříně, aby přesně odpovídala prostoru i jeho potřebám. Právě teď předělává spodní patro domu tak, aby zde mohl v budoucnu i spát. „Člověk musí myslet dopředu,“ říká s úsměvem. „I když je mu teprve třiadevadesát.“

Služby, které dojedou až k poslední chalupě
Jeho příběh ukazuje jednu důležitou věc, pomoc má smysl všude. Nejen ve městech, ale i tam, kde cesta končí lesní pěšinou. Pečovatelská i odlehčovací služby nejsou určeny jen pro určitý typ klientů. Nezáleží na tom, jestli žijete v bytě, nebo na samotě. Nezáleží na vzdělání ani na životní dráze. Podstatné je právo volby, možnost zůstat doma, v prostředí, kde se člověk cítí dobře. A zároveň jistota, že v tom není sám. Rodiny tak mohou dál aktivně pečovat, ale s vědomím, že mají oporu a prostor si vyřídit práci, nákupy nebo si na chvíli odpočinout. „Člověk vůbec nepřemýšlí o pomoci, dokud mu nezačne téct voda do bot. A pak je strašně důležité, aby přišel někdo, kdo se chová slušně, lidsky a s respektem.“ Příběh muže ze šumavské samoty není výjimečný v tom, kde žije. Je výjimečný v tom, že může žít tak, jak chce. Doma. Se svými rituály, vzpomínkami a miskou ovesných vloček každé ráno.

Jsme tam, kde nás lidé potřebují. Již 25 let pečujeme s respektem o potřebné v našem regionu.
V případě potřeby se můžete obrátit na vedoucí našich služeb Mgr. Moniku Věchtíkovou, tel. 731 402 910.